Ve Vaší mysli se jedná o naprostý sen – jste Messi a Fergie v jedné osobě. Nicméně máme až příliš důkazů o tom, že takhle to prostě nefunguje. 

 

Nicolas Anelka (Mumbai City)

Anelka za svou hráčskou kariéru vystřídal celkem 12 klubů v 7 různých zemích a byl to právě poslední z nich, Mumbai City v Indické Super Lize, který se po několik měsíců po jeho příchodu (2014) rozhodl, že je tím nejlepším kandidátem na post manažera. To ale trvalo pouhé 4 měsíce.

Jeho odchod následoval po domácí remíze 1-1 proti Kerala Blasters, který Mumbai vyřadil z 8 týmové soutěže. To vše mělo mít co do činění s hádkou Anelky jak s hráči tak i s trenérským týmem. Pro nás všechny samozřejmě překvapivé, že?

 

Bobby Charlton (Preston)

Důkaz toho, že i nejlepší hráči v historii fotbalu nedělají automaticky velké manažery: vítěz MS 1966 Charlton byl se svým týmem Preston vyřazen z Druhé Divize a to během své první manažerské sezóny 1973/74. Tým se potýkal s mnoha problémy a dlouholetý hráč Manchesteru United Charlton tak po 38 zápasech ukončil kariéru. Bohužel ani on nedokázal otočit osud Preston v jejich prospěch.

Po 2 letech na postu se Charlton rozhodl opustit definitivně klub poté, co došlo mezi ním a radou klubu k problémům. Poté už žádnou nabídku na permanentní post trenéra nepřijal.

 

Edgar Davids (Barnet)

Davies byl vytrvalým vítězem trofejí s kluby jako Ajax a Juventus (a mnoha dalšími), takže nastalo velké překvapení, když v roce 2012 přijal post manažera v klubu League Two konkrétně Barnetu a to po boku Marka Robsona. Robson v této práci pokračoval jen další 2 měsíce, ale Holanďan zůstal na severu Londýna 2 roky.

Davies s Bees sestoupili už behem jeho první sezóny a tu další začali se 3 červenými kartami během prvních osmi zápasů. V lednu odstoupil. Ironicky také nosil dres s č.1, který si vzal od brankáře Grahama Stacka.

 

Mark Hateley (Hull City)

Jeden z mála anglických fotbalistů, který skutečně v zahraničí uspěl. S Monakem vyhrál Ligue 1 a hrával také pod Fabio Capellem v Miláně. Hateley se dostal do vedení Hull City v létě 1997. Rychle se však vztah mezi hráčským manažerem a novým majitele Davidem Lloydem (který jej jmenoval) zhoršil.

Zatímco mnozí věřili, že legenda Rangers udělal za náročných podmínek co mohl, Tygři i tak dosáhli nejnižší možné pozice ve Třetí Divizi a to 22. místa. Hateley si ve své jediné sezóně zahrál v celkem devíti zápasech bez skórování jediného gólu.

 

Attilio Lombardo (Crystal Palace)

Vítězství Ligy Mistrů, Seie A (2x) a několika Italských pohárů během 8 let v Juventus a Sampdorii. Bylo to velkým překvapením, když se v roce 1997 Lombardo připojil k nově poýšenému Crystalu Palace.

V březnu 1998 však nasalo ještě větší a to když jej tým na dně tabulky Premier League jmenoval hráčem/manažerem. Tomas Brolin byl jeho asistentem a překladatelem (Ital neuměl anglicky) a sezóna skončila sestupem.

 

Steve Claridge (Portsmouth)

Dobře, možná v tomto případě na pojem ‚fotbalové hvězdy‘ tlačíme, ale po dobře procestované kariéře se v roce 1998 vrátil do svého mládežnického klubu Pompey a o 2 roky byl jmenován hráčem/manažerem. To je přesně to místo, kde celá pohádka skončila. Útočník byl propuštěn o 19 týdnů později a jen 5 výhrách v 23 zápasech.

To jej ale neodradilo. Následoval Weymouth a Millwall, kde se neúspěch opakoval. Nyní ve věku 51 let má na starosti Salisbury, za které si dokonce v této sezóně 2krát odehrál zápas.

 

Gary McAllister (Coventry)

Ve věku 37 let dostal McAllister svou první manažerksou pozici (2002) a to v Coventry, kteří kvůli dluhům začali pomalu sklouzávat z divize.

Skotský záložník dostal 3 letou smlouvu, žádné peníze pro nové hráče a očekávání umístění v top 6 První Divize. Modří skočili na 20. místě a McAllister odsotupil o 6 měsíců později.

 

 

Zanechte odpověď

Vložte komentář
Uveďte Vaše jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..