Werner, Giroud či Abraham? Zapeklitý hrotový hlavolam, v němž je každé rozhodnutí správné

Po letním vymetení přestupového trhu se od nich očekávala mimořádná útočná síla. Tu také fotbalisté Chelsea v dosavadním průběhu sezony maximálně potvrzují. Jen v Premier League mají po deseti kolech na svém kontě 22 vstřelených gólů, tedy nejvíce z celé soutěže. Září ale i v Lize mistrů. Skvělou fazónu mají všichni tři její střední útočníci a trenérský štáb má tak nyní příjemné starosti se skládáním ofenzívy.

0
Doba čtení: 2 minut(-y)

Na začátku sezony se to zdálo být jasné – Timo Werner, nebeská posila z Lipska za peníze, které byste nenacpali ani do tuctu nejobjemnějších tašek, bude jedničkou na hrotu ambiciózní Chelsea. Jasný muž do základu pro domácí ligu i pohárovou Evropu.

Tak tomu také jest. Dohromady tento německý reprezentant chyběl v základní sestavě Chelsea jen dvakrát – v EFL Cupu proti druholigovému Barnsley a v poslední duelu Ligy mistrů, kdy už Blues měli jistý postup. V součtu zaznamenal solidních 8 branek a 4 asistence.

Ale pozor. Lampard s ním vymyslel skvělý tah. Málo kdo ještě přednedávnem čekal, že by Werner mohl hrát po boku Abrahama, jenže anglický stratég v posledních zápasech posílá stuttgartského odchovance na levé křídlo a uvolňuje tím plac ve středu. Tudy by tedy mohla vést cesta k vyřešení zapeklitého případů tří útočníků.

Werner totiž na křídle působí stejně zkušené jako ve středu pole a ani tenhle post mu větší problémy nepůsobí. Navíc si tutéž pozici vyzkoušel ještě při svém působením ve Stuttgartu, kde jej trenéři rovněž tu a tam využívali jako křídlo.

Teď opět rychlý návrat do času předsezonního. Zatímco Werner měl být a je jednoznačnou první volbou Franka Lamparda, zbytek zápasů, tedy domácí poháry, případně některé zápasy Premier League a Ligy mistrů, měly připadnout o rok mladšímu talentovanému odchovanci Tammymu Abrahamovi. 

A i to se – téměř do puntíku – plní. Angličan dokonce začínal ligový zápas na hřišti ve všech čtyřech posledních případech a na nedostatek prostoru si rozhodně stěžovat nemůže. A tak jako celému mančaftu i jemu se daří na výbornou. Patnáct startů, pět gólů a pět asistencí není vůbec bilance k zahození.

A Olivier Giroud? V omlazeném a našlapaném kádru si mohl 33letý Francouz o pořádné minutáži nechat jen zdát. Fotbalový svět začal řešit otázku: Má v stále ještě slušném fotbalovém věku odejít vousatý šutér do celku s menší konkurencí, kde by pravidelně nastupoval a ukazoval své fotbalové dovednosti, nebo zůstat v Londýně a ukázat Franku Lampardovi, že i v Kristových letech se dá být „hroťákem” té nejvyšší úrovně?

Zůstal, a leč ještě do středy sháněl minuty po všech soutěžích a velmi poskrovnu, góly stejně sázel jakoby nic. A když se konečně pořádně objevil v základní sestavě, střelecky doslova explodoval. Proti Seville v Lize mistrů nasázel čtyři branky a zbořil přitom několik rekordů. Jeho letošní poměr branka na hodinu hry je pak zcela mimozemský.

Je více než jasné, že ani Girouda Lampard rozhodně odepsat nemůže.

Otázkou ale je, jak tenhle zapeklitý případ vyřeší.

Odpověď samozřejmě ukáže jen čas, pro shrnutí se ale hodí konstatovat: Útok Chelsea má grády, má formu a má ve svém středu tři mimořádné fotbalisty. Ať už z nich Lampard ukáže na kohokoliv, může si být, stejně jako fanoušci týmu se lvem ve znaku, jistý, že góly budou padat jako kaštany na podzim.

Zanechte odpověď

Vložte komentář
Uveďte Vaše jméno

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..